Americký právní realismus

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Americký právní realismus je právně-filosofickým a právně-sociologickým hnutím panujícím v americké právní vědě převážně ve 30. a 40. letech 20. století. Jedná se o typ právního pozitivismu zaměřený na zkoumání práva jako reálně existujícího společenského jevu.[1] Odmítají metafyzické spekulace a kritizují tzv. formalismus, který se dle nich v právní vědě rozmáhá. Američtí právní realisté zdůrazňují roli soudců, kteří jsou těmi, kdo svými rozhodnutími určují, jak bude právo vypadat. Představitelé těchto myšlenek vycházeli z filosofie pragmatismu.[2]

Charakteristika směru

  • Americký právní realismus navazuje na tradici anglosaského pozitivismu (Bentham, Austin), který obohacuje silnějším zaměřením na působení mimoprávních vlivů na podobu práva.
  • Zaměřuje se na to, co právo je, nikoliv na to, jaké by mělo být. Jedná se o vlastnost, která je typická pro právně-pozitivistická učení. Američtí právní realisté se nezabývali otázkou, jak by měli soudci rozhodovat. Zajímalo je, jak reálně rozhodují, případně jaké mimoprávní vlivy na jejich rozhodování působí.[3]
  • Právní normy jsou chápany jako předpověď toho, jak soud rozhodne: „…legal duty so called is nothing but a prediction that if a man does or omits certain things he will be made to suffer in this or that way by judgment of the court; and so of a legal right.[4]  
  • Američtí právní realisté kritizují právní sylogismus. Právním sylogismem se rozumí představa, že soudce rozhoduje mechanicky zhruba podle schématu: zjištění skutkového stavu –> nalezení příslušné právní normy –> podřazení skutkového stavu pod tuto normu –> rozhodnutí případu. Američtí právní realisté takové formalistické pojetí práva kritizovali a naopak zdůrazňovali, že rozhodování probíhá daleko složitěji a působí na něj třeba i morální, náboženské či politické přesvědčení soudce.[5]
  • Právo zkoumané jako součást širšího společenského kontextu – právo nepůsobí ve společnosti izolovaně, ale funguje a vyvíjí se v rámci společnosti. Proto je třeba při zkoumání práva brát na zřetel i jeho společenský kontext. V tomto bodě se americký právní realismus blíží sociologické jurisprudenci. Zakladatel její americké větve Roscoe Pound bývá někdy řazen i k představitelům amerického právního realismu.[6]
  • Právní instituty slouží jako účely pro dosahování mimoprávních cílů. Zde se projevuje vliv pragmatismu (John Dewey, William James), podle kterého je správné, případně pravdivé, to, co se osvědčí v praxi. Tento názor vede k důrazu na aplikaci právních norem s ohledem na praktické důsledky jejich uplatnění ve společnosti.[7]
  • Intuice je řazena mezi významné zdroje poznání při rozhodování případů. Podle některých zástupců amerického právního realismu probíhá aplikace práva tak, že soudce se nejprve seznámí se skutkovým stavem a relevantními právními normami a následně u něj dojde k jakémusi intuitivnímu osvícení, které mu vyřeší otázku, jak daný případ rozhodne. Soudce amerického odvolacího soudu Joseph Hutcheson Jr. nazýval uvedenou intuici anglickým slovem hunch (odtud hunch theory).[8]
  • Paralelně s americkým právním realismem se v meziválečném období rozvíjelo i hnutí skandinávského právního realismu (Axel Hägerström, Karl Olivecrona, Alf Ross) představované právními filosofy působícími převážně na univerzitě ve švédské Uppsale.[9]  Na myšlenky amerického právního realismu navázalo ve druhé polovině 20. století i hnutí Critical Legal Studies, zaměřující se na levicově orientovanou kritiku práva jako nástroje k udržování moci.[10]

Hlavní představitelé

Oliver Wendell Holmes (1841 – 1945) byl soudce Nejvyššího soudu USA a právní vědec. Zabýval se mimo jiné závazkovým právem. Jeho přínos pro právní filosofii spočívá v originálním realistickém přístupu k právní vědě. V knize The Common Law z roku 1880 kritizoval formalistickou představu, že soudce pouze mechanicky aplikuje právo. Důležité jsou podle něj i subjektivní faktory, jako je hodnotové založení soudce nebo jeho sociální původ. V eseji The Path of the Law z roku 1897 představil právo jako soubor předpovědí toho, jak soudce rozhodne. Myšlenky uvedené v těchto textech patří mezi stěžejní teze amerického právního realismu.[11]

Roscoe Pound (1870 - 1964) působil jako děkan právnické fakulty na Harvardově univerzitě a je znám jako hlavní představitel sociologické jurisprudence. Kladl důraz na sociologické, zejména empirické metody zkoumání práva. S hnutím amerického právního realismu sympatizoval, nicméně pro údajnou metodologickou nepřesnost a nejednotnost tohoto směru k němu měl určité výhrady.[12]

Odpověď na jeho kritiku mu poskytl Karl N. Llewelyn (1893 - 1962), který v článku Some Realism about Realism – Responding to Dean Pound zformuloval jednotící myšlenky amerického právního realismu. Stejně jako Pound byl představitelem sociologického přístupu k právu. Rozlišoval dva druhy pravidel; paper rules a real rules. V jejich odlišování nebyl tak přísný jako Pound, jenž hovořil o law in books v protikladu k law in action. Llewelyn připouštěl, že paper rules, tedy právní normy, někdy skutečně mohou odpovídat real rules, tedy tomu, jak soudy rozhodují. Mimo to byl ovlivněn i filosofií pragmatismu, což se odrazilo v jeho funkcionálnímu přístupu k právu. Podle Llewelyna by měli soudci vnímat i společenské a hospodářské potřeby občanů a reagovat na ně při svém rozhodování. Mezi jeho další publikace patří článek A Realistic Jurisprudence – the Next Step nebo kniha The Common Law Tradition.[13]

Benjamin N. Cardozo (1870 - 1938) působil jako soudce Nejvyššího soudu USA. Ve své nejznámější knize The Nature of Judicial Process upozorňuje na zdánlivě zřejmou skutečnost, že i soudce je člověk a působí na něj řada podvědomých sil (předsudků, zvyků, emocí), které pak mají vliv na jeho rozhodování, což ale dle něj právní věda často přehlížela.[14]

Jerome Frank (1889 – 1957) působil jako soudce odvolacího soudu v USA. Ve své právní filosofii se inspiroval psychologií a kladl důraz na význam osobnosti soudce pro jeho rozhodovací činnost, o čemž pojednal v knize Law and the Modern Mind.[15]

Joseph C. Hutcheson Jr. (1879 – 1973) podobně jako jeho předchůdci zdůrazňoval roli soudcovy osobnosti v procesu řešení případu. Známá je jeho hunch theory popisující intuitivní rozhodování soudce. Pojmem hunch zde rozumí jakési intuitivní přeskočení jiskry od otázky k odpovědi (rozhodnutí). K rozhodnutí dle něj soudce nedospívá díky dedukci od obecných právních pravidel ke konkrétnímu případu, ale právě díky oné intuici, která mu na základě toho, co o případu ví, napoví, jak rozhodnout.[16]

  1. WEINBERGER, Ota. Norma a instituce: úvod do teorie práva. Reprint. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2017. s. 73.
  2. BIX, Brian. A Dictionary of Legal Theory. 1. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2004. s. 3-5.   
  3. SOBEK, Tomáš. Právní myšlení: kritika moralismu. 1. vyd. Praha: Ústav státu a práva AV ČR, 2011. s. 319.
  4. HOLMES, Oliver W. The Path of the Law. Boston Law School Magazine, roč. 1, č. 4, 1897, s. 5. Dostupné zde: https://warwick.ac.uk/fac/soc/sociology/staff/sfuller/social_theory_law_2015-16/oliver_wendell_holmes_oliver_holmes_the_path_of_law.pdf Volně přeloženo: ,,...takzvaná právní povinnost není ničím jiným než předpovědí, zda člověk, který se dopustí určitého jednání nebo nejednání, bude nucen strpět újmu určenou soudním rozhodnutím; podobně je tomu s oprávněním."
  5. SOBEK. Právní myšlení…, s. 319.   
  6. BIX. A Dictionary of Legal Theory, s. 3-5.   
  7. SOBEK. Právní myšlení…, s. 321.   
  8. Tamtéž, s. 323.   
  9. PŘIBÁŇ, Jiří. Sociologie práva: systémově teoretický přístup k modernímu právu. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. s. 20.   
  10. BIX. A Dictionary of Legal Theory, s. 46.   
  11. Tamtéž, s. 91-92.
  12. SOBEK. Právní myšlení…, s. 321.   
  13. BIX. A Dictionary of Legal Philosophy, s. 129-130.
  14. CARDOZO, Benjamin N. The nature of the judicial process. New Haven: Yale University Press, 1991.   
  15. BIX. A Dictionary of Legal Philospophy, s. 70-71.   
  16. SOBEK,Právní myšlení…, s. 323. Blíže: HUTCHESON Jr., Joseph C. Judgment Intuitive The Function of the Hunch in Judicial Decision. Cornell Law Review, 1929, roč. 14, č. 3. s. 274-287. Dostupné zde: https://scholarship.law.cornell.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1282&context=clr