Kvóty

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Rovné zacházení v přístupu ke vzdělání při zohledňování rasového původu

Rozhodnutí Fisher v. University of Texas at Austin, sp. zn. 14-981 ze dne 23. června 2016

Aby byla snaha univerzity o rasovou rozmanitost studentů legitimní, musejí být její cíle for-mulovány konkrétně a přesně, nikoli nahodile. Stanovení číselných kvót menšinových studentů přípustné není. Univerzita neporušuje zásadu rovného zacházení, když konkrétní vytyčené cíle a přijatá opatření dostatečně odůvodní a jejich nezbytnost podloží vyhodnocením, proč dřívější opatření k dosažení vytyčeného cíle nebyla úspěšná.

Nejvyšší soud připomněl s odkazem na své rozhodnutí Fisher I, že je nepřípustné, aby univerzity stanovovaly pro přijímání menšinových studentů konkrétní číselné kvóty. Politika sledující začlenění menšin do hlavního vzdělávacího proudu je nicméně legitimní a dostojí-li univerzita požadavku testu strict scrutiny, není jí po této stránce dále co vytknout.

Nejvyšší soud v počínání univerzity neshledal žádné prvky svévole, neboť zavedení rasového prvku mezi přijímací kritéria bylo podloženo roční studií, která prokázala, že dosavadní rasově neutrální přijímací politika nedokázala úspěšně naplnit cíl rozmanitého složení studentstva. Ten by měl sloužit k hlubšímu porozumění mezi rasami a vzájemné kulturní toleranci v pracovním i společenském prostředí.

Rasové přijímací kritérium dle stěžovatelky nevedlo k naplnění stanoveného cíle univerzity. Tuto námitku však Nejvyšší soud snadno vyvrátil za pomoci demografických a dalších dat. Po zavedení rasového kritéria došlo k významnému vzrůstu podílu menšin na složení prvních ročníků. Stěžovatelce se nepodařilo prokázat ani tvrzení, že sledovaného cíle bylo možné do-sáhnout jinými prostředky než vytvořením rasového kritéria, neboť všechny její alternativní návrhy šlo vyvrátit důvodovou zprávou univerzity k zavedení tohoto nového opatření. K návrhu na přerozdělení současné váhy akademických a socioekonomických kritérií Nejvyšší soud upozornil, že zásada rovného zacházení nezavazuje univerzity, aby si byly nuceny vybírat mezi zájmem na rozmanitém složení studentstva a prestižní akademické úrovni.

Nejvyšší soud proto uzavřel, že univerzita unesla důkazní břemeno v otázce rovného zacházení v době rozhodnutí o nepřijetí stěžovatelky. Upozornil nicméně, že je povinností univerzity získaná data nadále vyhodnocovat a konfrontovat je s aktuálním přijímacím programem, zohledňujícím rasovou otázku. Není totiž vyloučeno, že v budoucnu bude možné na základě nových demografických dat po vyhodnocení pozitivních i negativních dopadů zavedené vyrovnávací politiky (affimative-action measures) dospět k závěru opačnému.