Nemocenské pojištění

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Obecně o nemocenském pojištění

Nemocenské pojištění je systém, který zabezpečuje určitý okruh osob pro případ, že se tyto osoby dostanou do nepříznivé životní situace a tím jim má pomoci zmírnit důsledky těchto událostí. Za nepříznivou sociální událost můžeme považovat např. dočasnou pracovní neschopnost, úraz, nemoc, a za jistých okolností též těhotenství, mateřství nebo potřebu péče.[1] Základní právní normou, kde je upraven tento druh pojištění je zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.

             Účast na nemocenském pojištění je povinná pouze pro osoby, které vykonávají výdělečnou činnost v pracovní poměru, tedy pro zaměstnance. Povinně jsou pojištěni zaměstnanci, z jejichž závislé činnosti plynou zdanitelné příjmy.              Systém nemocenského pojištění je financován z pojistného na nemocenské pojištění a zákon nařizuje povinnou solidaritu zaměstnavatele, kdy zaměstnavatel do tohoto systému odvádí 2/3 nákladů a zaměstnanec odvádí 1/3 nákladů na nemocenské pojištění.[2] Účast na nemocenském pojištění může být také dobrovolná, což mohou využít osoby samostatně výdělečně činné nebo zahraniční zaměstnanci. V případě, že některá z výše uvedených osob má zájem účastnit se nemocenského pojištění, je třeba, aby podala přihlášku.[3] Za účel systému nemocenského pojištění můžeme považovat především to, že tyto dávky fungují jako určitá kompenzace za dočasný ušlý příjem pojištěnce, který je způsoben nepříznivou sociální událostí. Nutno však dodat, že toto pojištění nekryje výdaje na zdravotní péči.[4]

Dávky nemocenského pojištění

Dávky nemocenského pojištění jsou poskytovány v penězích a z hlediska doby poskytování se jedná o opakující se dávky.[5] Tento systém má pomoci ekonomicky aktivním členům společnosti, aby jim alespoň částečně nahradil část příjmu v době, kdy nemohou v důsledku sociální události vykonávat výdělečnou činnost.

Nemocenské

Nemocenské je nejčastěji vyplácenou dávkou ze systému nemocenského pojištění. Nárok na tuto dávku pojištěnci vzniká v případě, že byl uznán dočasně práce neschopným, nebo byla mu nařízena karanténa a tato skutečnost trvá déle než čtrnáct kalendářních dnů. Nemocenské tedy pojištěnci náleží až od patnáctého dne trvání pracovní neschopnosti. Za prvních čtrnáct dní náleží zaměstnanci, který je v pracovní neschopnosti náhrada mzdy.[6] Pojištěnec však nedisponuje nárokem na dávku vždy, ustanovení § 25 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění stanovuje, že zaměstnanec nemá nárok na nemocenské v případě, že si dočasnou pracovní neschopnost způsobil úmyslně. Časový úsek, po který jsou pojištěnci dávky nemocenského vypláceny se označuje jako podpůrčí doba.

Ošetřovné

Účelem ošetřovného je nahradit pojištěnci po určitou dobu příjem, protože nemůže dočasně vykonávat výdělečnou činnost, a to z důvodu ošetřování nemocného člena rodiny. Jednou z podmínek nároku na tuto dávku je skutečnost, že zaměstnanec a ošetřovaný jsou členy jedné domácnosti. Tato podmínka nemusí být splněna v případě, že zaměstnanec pečuje o své dítě, které nedosáhlo věku deset let a nežije s tímto rodičem ve společné domácnosti.[7]

Ošetřovné je specifické v tom, že nárok na tuto dávku mají pouze zaměstnanci, nikoli osoby samostatně výdělečně činné. Podpůrčí doba je u ošetřovného stanovena nejdéle devět kalendářních dnů nebo šestnáct kalendářních dnů v případě, že se jedná o osamělého zaměstnance, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě mladší šestnácti let, které nemá dokončenou povinnou školní docházku. Podpůrčí doba neběží, tehdy, pokud je ošetřovaná osoba umístěna v nemocničním zařízení.[8]

Peněžitá pomoc v mateřství

Dávka peněžité pomoci v mateřství náleží ženě, která je ve fázi pokročilého těhotenství nebo porodu, a to v zásadě v souvislosti s péčí o novorozené dítě. Tato dávka je však určena však i osobám, které převzali dítě do péče, dále pak pojištěnci, který pečuje o dítě, jehož matka zemřela nebo pojištěnci, který pečuje o dítě a je otcem dítěte ženy, která ho porodila, ale nemůže nebo nesmí o něj pečovat.[9]

Nárok na peněžitou pomoc v mateřství je určen ženě, která porodila nebo převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči mateřskou, nárok vzniká ženě, která se účastní nemocenského pojištění v posledních dvou letech před porodem alespoň 270 dní nebo jí trvá ochranná lhůta počátkem šestého týdne před očekávaným nebo skutečným porodem. Dále má nárok na dávku, jestliže nemá započitatelný příjem ze zaměstnání, ze kterého je dávka poskytována. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.[10] Podpůrčí doba se mění v závislosti na tom, kolik dětí žena porodila.

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

Vyrovnávací příspěvek v rodičovství a mateřství slouží k tomu, aby zaměstnankyni pokryl snížené příjmy v důsledku toho, že zaměstnankyně musela být zaměstnavatelem převedena na jinou práci, a to vzhledem ke svému těhotenství, na základě lékařského potvrzení. Zaměstnavatel je povinen převést těhotnou zaměstnankyni na jinou práci v případě, že tato žena vykonává práci, která je těhotným ženám a matkám zakázána. Není však povinností zaměstnavatele, aby této ženě kompenzoval snížení jejího dosavadního příjmu vyplývajícího z převedení na jinou práci, a přesně pro tyto případy slouží tento druh dávky. Zaměstnankyni má být prostřednictvím toho příspěvku kompenzován její nižší příjem. Vyrovnávací příspěvek se určuje jako rozdíl mezi původním denním vyměřovacím základem a průměrným příjmem po převedení na jinou práci.[11]

Dlouhodobé ošetřovné

Tato dávka byla zavedena v roce 2018 a jejím účelem je pomoci rodinám, které dlouhodobě ošetřují nemocného člena rodiny. Na dlouhodobé ošetřovné má nárok pojištěnec, který pečuje o osobu, u které je nutná dlouhodobá péče v domácím prostředí, a nevykonává v zaměstnání, z něhož dlouhodobé ošetřovné náleží, nebo v jiném zaměstnání práci, jde-li o zaměstnance, ani osobně nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.[12] Za ošetřovanou osobu můžeme považovat jedince, který byl alespoň sedm dní hospitalizován a jeho zdravotní stav po propuštění ze zdravotnického zařízení vyžaduje poskytování dlouhodobé péče alespoň třicet kalendářních dnů. Vzájemný příbuzenský vztah mezi osobami nebo sdílení společné domácnosti mohou být další podmínkou nároku na tuto dávku. Dávka se až na pár výjimek nevyplácí za kalendářní dny, kdy byla osoba ošetřovaná umístěna ve zdravotnickém zařízení.

Otcovská poporodní péče

Dávka byla zavedena poměrně nedávno, v roce 2018. Tato dávka slouží k tomu, aby byl posílen vzájemný vztah mezi rodiči a novorozencem, dále aby se vykompenzoval příjem otce, který z důvodu péče o novorozené dítě a matku krátce po porodu, přijde o příjem. Otec, který je zaměstnancem má nárok na tuto dávku v případě, že se účastní nemocenského pojištění. Přísnější podmínka musí být splněna v případě otce, který je osobou samostatně výdělečně činnou, tento pojištěnec musí být účasten na nemocenském pojištění alespoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni nástupu na otcovskou.[13] Podpůrčí doba je stanovena na jeden týden, který je třeba vyčerpat během šesti týdnů po narození dítěte nebo převzetí dítěte do péče.[14]

In-progress.jpg
             Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte naší wiki tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
  1. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 137.
  2. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 138.
  3. ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 2018. s. 57.
  4. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 138.
  5. ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 2018. s. 56.
  6. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 141.
  7. KUKALOVÁ, G.; MORAVEC L. Systém sociálního zabezpečení a zdravotní pojištění v ČR. V Praze: Česká zemědělská univerzita. 2015. s. 57.
  8. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 143.
  9. § 32 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
  10. ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 2018. s. 66-67.
  11. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 145-146.
  12. § 41a, odst. 1, zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
  13. KOLDINSKÁ, K.; TRÖSTER, P. Právo sociálního zabezpečení. V Praze: C.H. Beck. 2018. s. 146.
  14. ŠTANGOVÁ, V.; LANG, R. Právo sociálního zabezpečení v bodech s příklady. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 2018. s. 72.