Podnikatel

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Podnikatel je jeden ze subjektů obchodněprávních vztahů. Pojem je zakotven v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v ustanoveních §420 - §422. Dříve byl tento pojem zakotven v obchodním zákoníku, po roce 2012 však je upraven pouze v zákoníku občanském. Podnikatel je součástí tržního hospodářství, které je založené na fungování systému nabídky a poptávky. V tomto případě podnikatel většinou stojí právě na straně nabídky.[1]

Osobou podnikatele může být fyzická osoba nebo právnická osoba jejímž cílem je uspět na trhu v soutěži s jinými podnikateli a získat tak pro sebe hospodářský prospěch. [2]

Mezi podnikatele můžou být řazeny i osoby, na které by § 420 odst. 1 jinak nedopadal. Jedná se především o osoby nezletilé, které nenabyly plné svéprávnosti. I zde však musí být splněny určité podmínky:

  • Nezletilé osobě byl zákonným zástupem s přivolením soudu udělen souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu, či jiné podobné výdělečné činnosti (ustanovení §33 občanského zákoníku).
  • Nezletilá osoba starší 16 let, které na její návrh přiznal svéprávnost soud. Tato osoba však musí prokázat schopnost samostatně se živit.[3]

Je možné rozlišovat plnoprávné a neplnoprávné podnikatele.

  • Plnoprávní podnikatelé jsou osoby, které jsou podnikateli dle §420 odst. 1 a §421 odst. 1 a 2
  • Neplnoprávní podnikatelé jsou osoby podle §420 odst. 2

Znaky podnikatele

Úprava systematicky neodděluje vlastní vymezení podnikatele a charakteristiku podnikatelské činnosti. Občanský zákoník definuje v ustanovení §420 definuje, koho je možné za podnikatele považovat. V tomto ustanovení je zakotveno 5 znaků, které musí být kumulativně splněny, aby bylo možné osobu považovat za podnikatele. Výjimkou jsou domněnky a fikce, dle kterých je možné za podnikatele považovat i jinou osobu.[4]

§ 420
(1) Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
(2) Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

Samostatnost

Tímto znakem se míří především na hlavní podstatu podnikatelské činnosti – svobodu. Sám podnikatel si tedy vše určuje sám – organizační rozhodnutí, rozhodnutí o činnosti, zaměření, cíle, … Nepodléhá tedy příkazům jiných osob (jak je tomu například v pracovně právních vztazích – zaměstnanec). S autonomií vůle a svobodou však je spojena také odpovědnost a určité povinnosti. Nelze však říci, že je podnikatelská svoboda absolutní, je možné ji omezit buď z vůle samotného podnikatele nebo podřízením se například vnitřnímu opatření většího hospodářského celku.[5]

Na vlastní účet a odpovědnost

Dalším znakem je, že činnost podnikatele musí být vykonávána na vlastní účet a odpovědnost. Tento znak je propojen se svobodou a autonomií vůle, jelikož vyjadřuje, že na podnikatele dopadají všechna příznivé i nepříznivé důsledky jeho rozhodnutí.[6] Vyplývá zde i povinnost plnit závazky, ke kterým se podnikatel zavázal či kompenzovat újmu způsobenou jiným osobám či podnikatelům. Podnikatel tedy nese rizika, a předpokládá se tedy jeho určitá odbornost a profesionalita v obchodněprávních stycích, mimo jiné i to, že bude jednat s péčí řádného hospodáře.[7]

Soustavnost

Soustavností není myšleno, že činnost probíhá každý den, neustále, bez přestávky. Je ji nutno chápat způsobem, že podnikání není nahodilá, příležitostná činnost. Není však bráněno, aby se kupříkladu jednalo o činnost sezónní či dílčí projekty. Soustavnost předpokládá, že podnikatel má určitý záměr, který je dlouhodobého rázu. Právě soustavný podnikatelský záměr odlišuje podnikatele od osob, které využívají pouze nahodilé situace (například obyvatel vesnice prodává po sousedech na podzim jablka, kterých se mu urodilo více než čekal – taková osoba není považována za podnikatele, jelikož nesplňuje podmínku soustavnosti).[8] V praxi je tento znak nutné posuzovat s ohledem na konkrétní situaci a okolnosti.[9]

Dosažení zisku

Cílem podnikatele by taktéž mělo být, aby podnikal za účelem zisku nových zdrojů – ve formě peněz, či hmotného výsledku. Není již podstatné, zda tento cíl byl naplněn, může se stát, že podnikatele ukončí určité období se ztrátou (v červených číslech), ale přesto tento znak naplní, jelikož podstatný je jeho záměr, nikoli skutečný výsledek.[10]

Živnostenský nebo obdobný způsob

Činnost vykonávána podnikatelem je vykonávána s živnostenským či obdobným způsobem. Tento znak je nově vymezen až v občanském zákoníku z roku 2012. Tento znak vyjadřuje, že osoba – podnikatel – orientuje svou činnost na nabídku jiným osobám, nikoli na zhodnocování vlastního majetku. Tímto je odlišen podnikatel například od investora, majitele nemovitostí, …[11]

Další znaky vymezující podnikatele

V odstavci 2 ustanovení § 420 jsou zákonem vymezen další 3 skupiny osob, které mohou být považovány za podnikatele. Tyto skupiny byly přidány na základě směrnice evropské unie, která posiluje ochranářskou funkci v ochraně spotřebitele, jakožto slabší strany.

Osoby uzavírající smlouvy, které souvisejí s jejich obchodní, výrobní nebo jinou obdobnou činností

Úprava navazuje na historickou úpravu. Stanovuje, že podnikatel neztrácí svůj podnikatelský status ani v případě, kdy nerealizuje vlastní předmět podnikání (je například v postavení zákazníka).

Osoby, které vykonávají samostatně svoje povolání

Do této kategorie je možné zařadit tzv. svobodná povolání – tedy především advokáty, notáře, lékaře, … Jedná se tedy o oblasti, kde je nutné specializované vysokoškolské vzdělání, profesní školení a zkoušky. Tato povolání mohou být vykonávána v rámci závislé práce, ale i samostatně.

Osoby jednající jménem nebo na účet podnikatele

Jedná se především o obchody, které spočívají v jednání komisionářů a zprostředkování a uzavírání obchodů pro jiné osoby. Jedná se tedy o osoby, které zjevně podle ustanovení §420 odst. 1 OZ nejsou – nesplňují požadavek samostatnosti.[12]

Domněnky a fikce

§ 421
(1) Za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.
(2) Má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona.

Domněnky a fikce doplňují vymezení osoby podnikatele z § 420 OZ.

Fikce

Fikce je zakotvena v § 421 odst. 1, podle kterého se za podnikatele považují všechny osoby, které jsou zapsány do obchodního rejstříku. Jedná se o nevyvratitelnou právní domněnku. U mnohých podnikatelů však k fikci vůbec nedojde, jelikož splňují podmínky §420 OZ, a jsou dle něj považovány za zákonné podnikatele. U osob, které podmínky §420 OZ nesplňují se předpokládá, že jejich zápis do obchodního rejstříku byl učiněn právě proto, že se zabývají podnikáním, lze tedy důvodně předpokládat, že jsou podnikateli. Zápis fyzických osob do obchodního rejstříku je zcela dobrovolný.

V nové právní úpravě zůstávají zachování tzv. fiktivní podnikatelé. Jsou tak označovány osoby, které se zapisují ze zákonné povinnosti do obchodního rejstříku, ale přesto jejich činnost nelze chápat jakožto podnikatelskou (má nepodnikatelský charakter) – například činnost družstev. [13]

Domněnky

Vyvratitelná domněnka je zakotvena v paragrafu 421 odst. 2. Je vztažena na osoby, které podnikají na základě příslušného oprávnění. Jelikož je předpokládáno, že osoba, která učiní dané kroky, potřebné k získání oprávnění skutečně chce danou podnikatelskou činnost zahájit. Přesto není povinností, aby taková osoba podnikatelskou činnost vykonávala, je tedy ponecháno na dotyčné osobě, aby prokázala, zda podnikatelem není ačkoli má příslušné oprávnění.[14]

Negativní vymezení podnikatele

Podle ustanovení § 421 OZ by se za podnikatele mohly pokládat i subjekty, které podnikateli ve skutečnosti nejsou, především z důvodů, že nesplňují požadované znaky, aby mohli být pokládáni za podnikatele. Podnikateli tedy nejsou:[15]

  1. BEJČEK, Josef, Petr HAJN, Jarmila POKORNÁ, Jaromír KOŽIAK, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN, Eva TOMÁŠKOVÁ a Eva VEČERKOVÁ. Obchodní právo. Obecná část. Soutěžní právo. V Praze: C.H. Beck, 2014. Academia iuris. ISBN 978-80-7400-547-3. s. 51
  2. ONDREJOVÁ, Dana, Josef BEJČEK, Josef KOTÁSEK, Jaromír KOŽIAK, Jarmila POKORNÁ, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. ISBN 978-80-210-7417-0. s. 24
  3. BEJČEK, Josef, Petr HAJN, Jarmila POKORNÁ, Jaromír KOŽIAK, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN, Eva TOMÁŠKOVÁ a Eva VEČERKOVÁ. Obchodní právo. Obecná část. Soutěžní právo. V Praze: C.H. Beck, 2014. Academia iuris. ISBN 978-80-7400-547-3. s.57
  4. TAMTÉŽ s. 55
  5. TAMTÉŽ s. 55
  6. ONDREJOVÁ, Dana, Josef BEJČEK, Josef KOTÁSEK, Jaromír KOŽIAK, Jarmila POKORNÁ, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. ISBN 978-80-210-7417-0. s. 24
  7. BEJČEK, Josef, Petr HAJN, Jarmila POKORNÁ, Jaromír KOŽIAK, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN, Eva TOMÁŠKOVÁ a Eva VEČERKOVÁ. Obchodní právo. Obecná část. Soutěžní právo. V Praze: C.H. Beck, 2014. Academia iuris. ISBN 978-80-7400-547-3. s. 55-56
  8. TAMTÉŽ s. 56
  9. ONDREJOVÁ, Dana, Josef BEJČEK, Josef KOTÁSEK, Jaromír KOŽIAK, Jarmila POKORNÁ, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. ISBN 978-80-210-7417-0. s. 24
  10. TAMTÉŽ s. 24
  11. BEJČEK, Josef, Petr HAJN, Jarmila POKORNÁ, Jaromír KOŽIAK, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN, Eva TOMÁŠKOVÁ a Eva VEČERKOVÁ. Obchodní právo. Obecná část. Soutěžní právo. V Praze: C.H. Beck, 2014. Academia iuris. ISBN 978-80-7400-547-3. s. 56
  12. TAMTÉŽ s. 59
  13. TAMTÉŽ s. 60-61
  14. ONDREJOVÁ, Dana, Josef BEJČEK, Josef KOTÁSEK, Jaromír KOŽIAK, Jarmila POKORNÁ, Radek RUBAN, Josef ŠILHÁN a Eva VEČERKOVÁ. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Učebnice Právnické fakulty MU. ISBN 978-80-210-7417-0. s. 27
  15. TAMTÉŽ s. 27