Reálná břemena

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Reálná břemena jsou věcná práva k věci cizí (limitovaná věcná práva). Spadají do kategorie věcných břemen společně se služebnostmi.  Reálná břemena věc zatěžují tak, že je vlastník jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě z reálného břemena něco dávat nebo něco konat.

Systematika

Reálná břemena tvoří společně se služebnostmi věcná břemena, která jsou subsystémem věcných práv k věcem cizím. Jedná se oprávnění osoby užívat věc, i když k ní nemá vlastnické právo. Oprávnění nezaniká ani změnou vlastníka dané věci. Lze jej vytvořit smluvně, rozhodnutím a také ze zákona. [1]

Oprávněný z věcných břemen obecně se musí chovat tak, aby povinného zatěžoval co nejméně. Musí jednat tak, aby oprávnění nebylo svémocně rozšiřováno a aby bylo v duchu dobrých mravů. Je zde premisa, že v pochybnostech o rozsahu oprávnění povinný má být omezován spíše méně než více. V případě, kdy břemeno začne přesahovat sjednaný rámec, se může povinný z věcného břemene bránit zápůrčí žalobou. [2]

Reálná břemena vs. služebnosti

Jedná se o dva rozdílné způsoby omezení vlastnického práva. Služebnost omezuje vlastníka věci tím způsobem, že je povinen něco trpět (pati) či se něčeho zdržet (omittere), tedy služebnost zakládá pasivní povinnosti vlastníka. Naopak reálné břemeno představuje povinnost vlastníka něco dát (dare) nebo něco konat (facere). Funkce práva ze služebnosti je užívací, kdežto funkce reálných břemen je zaopatřovací. V neposlední řadě, reálné břemeno může pouze vzniknout na věcech evidovaných ve veřejném seznamu, ale služebnost může vzniknout na všech věcech. [3]

Reálná břemena obecně

§ 1303 občanského zákoníku uvádí, že pokud je věc zapsaná do veřejného seznamu, může být zatížena reálným břemenem tak, že vlastník věci je jako dlužník zavázán vůči oprávněné osobě něco jí dát nebo něco konat. Pod pojmy dát a konat si můžeme představit odvody peněžité či naturální nebo aktivní činnost (službu) ze strany vlastníka (dát každý měsíc košík jablek ze sadu, odhrnovat sníh během zimy…). [4] Obvykle se jedná o opakované plnění, ale je možné také plnění jednorázové. Reálné břemeno se váže na zatíženou věc, z čehož vyplývá, že v případě změny vlastníka zatížené věci, bude následovat osud té věci a povinnosti z něj přejdou na nového vlastníka. [5]

Co lze zatížit reálným břemenem

Reálným břemenem lze zatížit jen věc, jež se zapisuje do veřejného seznamu (což je rozdílné se služebnostmi), nejčastějším veřejným seznamem bude katastr nemovitostí. Jedná se nejvíce o pozemky, ale mohou to být i stavby, bytové jednotky, věci movité, dokonce i věci movité nehmotné jako ochranné známky či patenty. [6] Mohou to být věci ve výlučném vlastnictví, ale i ve spoluvlastnictví. Je také možná situace, kdy bude více věcí zatíženo stejným reálným břemenem (tzv. vespolné reálné břemeno). [7]

Plnění z reálných břemen

Vlastník věci, na které spočívá reálné břemeno má pozitivní povinnost dát či konat, jak již bylo řečeno výše. Má tedy poskytovat dohodnuté plnění. Plnění může být pravidelně opakované (dát peněžitou rentu), složené (odvoz k lékaři a starání se o domácnost během doby hospitalizace), alternativní (možnost vlastníka zatížené věci si zvolit jedno plnění z individuálně určených plnění). Ovšem je možné i plnění jednorázové. Pokud nebylo ujednáno, že plnění má bát poskytnuto za úplatu, je zde domněnka, že je to plnění bezúplatné. Právo na plnění z reálných břemen se promlčuje ve tříleté lhůtě. Co se týče plnění, dalo by říci, že vztah oprávněného z reálného břemena a vlastníka zatížené věci je jako poměr dlužníka a věřitele, z čehož vyplývá, že ohledně tohoto plnění se použijí i obecná ustanovení závazkového práva týkající se prodlení dlužníka, nároků z vad apod. [8]

Reálná břemene in personam/ in rem

Reálná břemena in personam se zakládají ku prospěchu nějaké osoby, kdežto reálná břemena in rem se zakládají ve prospěch nějaké věci. V prvním případě zaniká oprávnění nejpozději smrtí té fyzické osoby, ledaže by u reálného břemena bylo smluvně dáno, že přechází i na dědice oprávněné osoby. Při oprávnění právnické osoby zanikne reálné břemeno zánikem právnické osoby. V případě reálných břemen ve prospěch věci (tzv. panující věci) je oprávněným vlastník té dané věci. Se zánikem věci, v jejíž prospěch bylo břemeno zřízeno, zaniká i samotné břemeno. Panující věc by měla být individuálně určena a měla by to být věc nezuživatelná. Je  i možnost, že vlastník zatíží svou věc zapsanou do veřejného seznamu reálným břemenem ve prospěch jiné své věci (což ale není zákon upraveno, pouze teleologicky vykládáno dle vzoru služebností). [9]

Vykupitelnost a časová omezenost

Dřívější právní úprava tyto otázky neřešila, tudíž úprava dle našeho současného občanského zákoníku je nová. O tomto tématu pojednává § 1304 občanského zákoníku.

„Časově neomezené reálné břemeno může být zřízeno jen jako vykupitelné a podmínky výkupu musí být předem určeny již při zřízení reálného břemen.“

Reálné břemeno může mít dočasný charakter. Vznikne na dobu určitou nebo pokud je zřízeno ve prospěch osoby, zaniká její smrtí, případně zánikem právnické osoby. Pokud se zřídí reálné břemeno časově neomezené, vznikne jako vykupitelné a je třeba stanovit podmínky jeho výkupu již při vzniku reálného břemene. [10] Vykupitelnost je dána, pokud je při zřízení ujednána částka, za kterou osobě oprávněné reálné břemeno zaniká. Také se musí ujednat čas a splatnost ujednané částky. [11]

Vznik a zřízení reálných břemen

Reálné břemeno se zřizuje platným a účinným právním jednáním, převážně uzavřením smlouvy, ale vzniká až konstitutivním zápisem do veřejného seznamu. V právním jednání (ve smlouvě), které zřizuje břemeno, musí být uvedeny subjekty, které břemeno zřizují. Také musí být uvedena ta konkrétní věc, kterou reálné břemeno zatěžuje, i informace o tom, zdali to bude reálné břemeno in personam nebo in rem a konečně musí být i specifikované plnění, jež musí „dlužník“ (vlastník zatížené věci) poskytnout.

Reálné břemeno může být zřízeno rozhodnutím orgánu veřejné moci, soudu či správního orgánu. V tomto případě bude reálné břemeno vznikat právní mocí rozhodnutí daného orgánu nadaného veřejnou mocí a posléze zápis do veřejného seznamu má pouze deklaratorní charakter. Pokud by bylo břemeno zřízeno ze zákona, vzniká nabytím účinnosti zákona (ovšem taková právní norma zatím neexistuje). Dříve také byla možnost, aby reálná břemena vznikla vydržením. Současný občanský zákoník o této možnosti mlčí, připouští pouze vydržení služebností. [12]

Nároky oprávněné osoby z reálných břemen

„Reálné břemeno zakládá vlastníku věci dočasnou povinnost k plnění s tím, že nebude-li plněno, transformuje se právo z reálného břemene v substituční oprávnění na peněžitou náhradu, pro niž je možné vést výkon rozhodnutí nebo exekuci na zatíženou nemovitou věc obdobně jako při zástavním právu.“ [13]

Nastane-li situace, kdy plnění z reálného břemene nebude dobrovolně splněno, může se oprávněný domáhat splnění. Také se může uspokojit zpeněžením zatížené věci jako u zástavy. Pro případ nepeněžitého dluhu se za účelem uplatnění nároku vyčísluje výše nepeněžitého dluhu. Jsou i případy, kdy plnění bylo splatné za bývalého vlastníka a oprávněný uplatňuje svůj nárok za stávajícího vlastníka. Oprávněný si může vybrat vůči komu svůj nárok uplatní.

„Je na vůli oprávněného subjektu, po kterém ze subjektů povinných, tedy pokud jde o přítomného vlastníka nebo vlastníka bývalého v době, jehož vlastnictví se zadržovaná dávka stala splatnou a nebyla vyplacena, uplatní svůj nárok, ale má právo uplatnit tento nárok vůči oběma. Rozhodnutí oprávněného subjektu o tom, který z obou vlastníků bude např. z hlediska dobytnosti vhodnějším kandidátem, bude věcí každého jednotlivého případu.“ [14]

Povinnosti vlastníka zatížené věci

Vlastník zatížené věci se zdrží veškerého jednání, které by poškodilo věc k újmě oprávněného z reálného břemene, z čehož vyplývá, že se nemusí zdržet jakéhokoliv jednání či jakéhokoliv poškození věci. Dále není vyloučeno, aby vlastník převedl věc na jinou osobu nebo ji zatížil zástavním právem.

Nastanou i situace, kdy zatížená věc nedostačuje požadavkům, které byly dány při zřízení reálného břemene. To je dáno, když hodnota zatížené věci nedosahuje hodnoty plnění z reálného břemene. Jestli se stane věc po zřízení břemene nedostatečnou z viny vlastníka nebo pokud se zjistí, že věc byla od počátku nedostatečná a oprávněný o tom nevěděl, může vlastník situaci napravit složením jistoty a i jinými způsoby (např. zatížením jiné věci pro stejné plnění, složením peněžité částky do soudní úschovy, doplácení nedostatku ve splátkách…). [15]

Typy reálných břemen

V současném občanském zákoníku nenalezneme  výčet typů reálných břemen. V zákoně jsou jen uvedeny výměnek a stavební plat, ale lze zřizovat i jiná reálná břemena. Je však nutné, aby plnění z nich bylo vždy penězi ocenitelné. [16]

Výměnek je upraven od § 2707 do § 2715 občanského zákoníku, který říká, že smlouvou o výměnku si vlastník nemovitosti pro sebe nebo pro třetí osobu vymiňuje v souvislosti s jejím převodem požitky, úkony nebo práva sloužící k zaopatření na dobu života nebo na dobu určitou. Nabyvatel nemovitosti se zavazuje zaopatření poskytnout.

„Zdařilou definici tohoto právního institutu nalezneme u Schmidta. On vidí výměnkovou smlouvu jako bezplatný právní úkon mezi živými sui generis, při němž vlastník selského hospodářství odstupuje toto, nebo jeho část svým zákonným dědicům, jednomu z nich, či zcela nezpřízněné osobě zajišťujíc si množství různorodých služeb.“ [17]

Výměnek zpravidla obsahuje služebnost i reálné břemeno. Jedná se o situace, kdy máme služebnost bytu a také právo na plnění vůči povinnému. [18]

„Nezáleží na tom, zda výměnek ten pozůstává v naturáliích či v penězích či též v poskytování bytu (služebnost bytu), nýbrž pravá podstata výměnku tkví v tom, že vlastník nemovitosti při jejím postoupení vyhrazuje sobě neb osobě jiné na čas svého života neb této osoby jisté požitky nebo práva za účelem upravení budoucí výživy a zaopatření.“ [19]

Poté stavební plat upravuje § 1247 občanského zákoníku. Tento pojem náleží k institutu práva stavby, které lze sjednat jako úplatné i bezúplatné. Pokud je právo stavby zřízeno jako úplatné a úplata je stanovena v opakovaných dávkách, jedná se o reálné břemeno. [20]

Zánik reálného břemene

Reálná břemena postihuje stejný zánik jako služebnosti. K zániku může dojít nemožností plnění, splněním, uplynutím času, smrtí oprávněné fyzické osoby nebo zánikem právnické osoby, výkupem, trvalou změnou zatížené věci, dohodou oprávněného a vlastníka. [21]

Reálné břemeno může být také omezeno nebo zrušeno, pokud nastane trvalá změna, jež zakládá hrubý nepoměr mezi zatíženou věcí reálným břemenem a panujícím pozemkem (in rem) nebo oprávněnou osobou (in personam). Pro zánik reálného břemene výmazem z veřejného seznamu je třeba rozhodnutí soudu ohledně zrušení reálného břemene kvůli trvalé změně, jež zapříčiňuje hrubý nepoměr. Také může zaniknout naplnění rozvazovací podmínky, vzdáním se břemene oprávněným, zánikem zatížené věci nebo věci panující, vykoupením se z časově neomezeného reálného břemene a konečně může zaniknout i ze zákona. [22]

  1. SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva. Věcná práv, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 201.
  2. SPÁČIL, Jiří. Přehled judikatury z oblasti věcných břemen (s přihlédnutím k novému občanskému zákoníku). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 19.
  3. Přednáška doc. JUDr. Petra Tégla, Ph.D., ze dne 28. 11. 2018 na PF UP v Olomouci.
  4. LASÁK, Jan. In SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s.1260.
  5. BRADÁČ, Albert. Věcná břemena od A do Z. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 88.
  6. THÖNDEL, Alexandr. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§976-1474). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 404.
  7. SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva. Věcná práv, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s.202.
  8. LASÁK, Jan. In SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s.1048-1049.
  9. LASÁK, Jan. In SPÁČIL, Jiří a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s.1050.
  10. KABELKOVÁ, Eva. Věcná břemena v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 316.
  11. THÖNDEL, Alexandr. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§976-1474). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 405.
  12. SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva. Věcná práv, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 202-203.
  13. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
  14. KABELKOVÁ, Eva. Věcná břemena v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2013, s. 344.
  15. THÖNDEL, Alexandr. In ŠVESTKA, Jiří, DVOŘÁK, Jan, FIALA, Josef aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek III, (§976-1474). 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 408.
  16. SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva. Věcná práv, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 206
  17. SCHUSTEROVÁ, Magda. Reservatum rusticum neboli výměnek v českém právním řádu. In VOJÁČEK, Ladislav, TAUCHEN, Jaromír, SCHELLE, Karel. Proměny soukromého práva. Sborník příspěvků z konference ke 200. výročí vydání ABGB. Brno: Masarykova univerzita, 2011, s. 148-149.
  18. KRČMÁŘ, Jan. Právo občanské. Díl III. Právo obligační. 3. doplněné vydání. Praha 1946, reprint Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 369.
  19. Rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 21. 2. 1923, R I 169/23.
  20. HÁJKOVÁ, Michaela. Právo stavby v novém občanském zákoníku. publikováno dne 15. 8.2012, citováno dne 21. 8.2019. Dostupné online na: http://www.holec-advokati.cz/cs/publikace/235.
  21. BRADÁČ, Albert. Věcná břemena od A do Z. 1. vydání. Praha: Linde, 2009, s. 90.
  22. SPÁČIL, Jiří a kol. Věcná práva. Věcná práv, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2018, s. 207.