Recepce ŘP v Itálii

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Pojem recepce

Pojem recepce můžeme přeložit jako: přijetí, přebírání, převzetí. V případě recepce římského práva se tedy o jakési začleňování římského práva do právních řádů jiných zemí. Je možné začleňovat pouze jednotlivé části či instituce římského práva, nebo převzít římské právo jako celek. V takovém případě, je však právní stát daného státu potlačen a plně nahrazen právním řádem cizím, proto se k takovému řešení přistupuje pouze málokdy. Rozlišujeme primární, sekundární a terciární recepci ŘP.

Glosátoři

Glosátoři byli první italskou školou, která se angažovala v recepci ŘP. Působila v 11.-13. století v severní Itálii. Glosátoři se nejprve seznamují s justiniánskou kodifikací, především začínají pracovat s Digesty, což je velice rozsáhlý a složitý spis. Problém s texty v této době spočíval v tom, že byly opisovány ručně, a tudíž mohlo docházet k chybám opisu.
Při řešení různých otázek brali glosátoři jako platné právo – právo justinánské. Zlé jazyky té doby tvrdily, že rozebírají justiniánské právo bez ohledu na jeho praktické využití.

Italská městská komuna

V rámci středověké římské říše existovaly státní útvary, které usilovaly o autonomii. Tyto útvary se postupně začaly vyčleňovat a vznikaly konkrétní městské komuny – lidé pak již nejsou římskými občany, ale například boloňskými či florentskými. V čele těchto komun stáli volení zástupci označovaní jako consules. Po potlačení povstání severoitalské ligy měst roku 1158, se v městské struktuře objevuje nový úředník – podesta – dosazovaný císařem, aby zajistil dohled nad městskou samosprávou. V 15. století je vývoj komun završen změnou k vládě městských rodových dinastií či monarchické zřízení.

Právní systém městských komun

Právní systém stojí na obyčeji, což je pro nově příchozí značně nepřehledné. Proto se objevují určité snahy o zjednodušení, kvůli tomu vznikají zjednodušené výtahy z městského obyčejového práva. Nejvýznamnějším členem komun byl podesta, kteří pro svoji činnost nechávali vyhotovovat posudky, ty se pak používaly při řešení rozporů mezi právními řády různých měst. Vzhledem k této složité situaci různých právních řádu, se začíná společnost opět uchylovat k římskému právu, především kvůli jeho formální propracovanosti a univerzálnosti – nebylo vázané na žádnou konkrétní skupinu obyvatel. Dokonce i kanonické právo (církev) se hlásí k odkazu římského práva a úspěšně jej začleňuje do svého právního řádu – například ve formě římsko-kanonického procesu.[1]

Scholastická metoda

Scholastika je jeden z filosofických směrů, který se zabýval způsobem myšlení. Je typický svým dogmatickým způsobem výkladu. Vedl však k nástupu hlubokého a vědeckého právního myšlení. Abélard definoval ve svém díle myšlenky postupu rozboru textu, vše shrnul do několika kroků:

  • Nutnost seznámit se s autory, kteří se k daném problematice již vyjadřovali
  • V případě, že se k danému textu vyjadřuje více autorů, pak je potřeba jejich závěry konfrontovat
  • Pokud jsou výroky protichůdné je třeba zjistit, zda nejde o pouhé špatné pochopení tohoto výroku
  • Je potřeba prozkoumat, zda protichůdné výroky jsou skutečně výroky citovaných autorů, či jestli nedošlo k písařské chybě
  • Zda autor protichůdného výroku výrok sám nějak nepozměnil – seznámení se s jeho životem
  • Zasadit zkoumaný výrok do kontextu, v němž byl vysloven
  • Až poté přiznat, že se citovaná autorita může mýlit[2]

Boloňská univerzita

Jedná se o univerzitu, která se zaměřovala především na studium práva, jak kanonického, tak civilního (justiniánského). Univerzita sama vznikla spontánně, tudíž chybí formální akt o jejím založení. Za zakladatele je považován magister Irnerius. Mezi glosátory byli významní především 4 Irneriovi studenti.
Poptávka po službách právníků se zvyšovala, a díky tomu byla univerzita ušetřena zásahů do své autonomie – jak z moci císařské tak z moci papežské. A mohla se nerušeně rozvíjet.
Po vzoru Boloňské univerzity vznikají i další univerzity, nejprve v blízkém okolí, později i dál.

Glosa

Svůj název škola odvozuje od glosy – což je jakýsi vpisek v textu, který má pomoci pochopit jeho význam, či jej nějak doplnit, objevovaly se i glosy, které odkazovali na jiné texty, aby tak ucelily přehlednost. Největší problém byl, že knihy se opisovaly ručně, a tudíž si každý glosátor svoji poznámku musel pečlivě promyslet. Každý autor měl většinou svoji značku, kterou své glosy podepisoval, aby bylo jasné, kdo je jejich autorem.
Rozlišuje 2 typy glos:

  • glossa inerlinearis – jedná se o poznámku vepsanou mezi jednotlivé řádky
  • glossa marginalis – zde jde o popisek umístěn na okraj stránky textu, tyto glosy byly mnohem častější, pravděpodobně kvůli jejich větší přehlednosti

Glosy se začínali velmi množit a postupně se tak stávalo, že v textu bylo více poznámek než samotného textu. Glosy byly postupně formovány do písmene „U“ kolem glosovaného textu a tato úprava byla respektována i v jednotlivých opisech.

Glossa Ordinaria

Počet glos postupně nabyl enormního množství, a tudíž začaly být i velice nepřehledné. Proto se magister Accurius pustil do jejich sepsání v uceleném textu. Tento text byl nazván jako Glossa ordinaria (Magna glossa, Glossa, Glossa magistralis, Řádná glossa), text postupně nabral poměrně velké právní vážnost a byl aplikován i v soudnictví.

Zástupci

Irnerius – zakladatel Boloňské univerzity
Quattuor doctores – 4 nejvýznamnější Irneriovi studenti:

  • Bulgarus
  • Martinus Gosia
  • Hugo de Porta Ravennate
  • Jacobus de Boragine

Jacobus de Ravanis – tzv. zaalpský doktor (doctor ultramontani)
Petrus de Bellapertica – tzv. zaalpský doktor (doctor ultramontani)
Vacarius – sepsal Liber pauperum – kniha chudých – učebnice civilního římského práva Tito právníci se přičinili o rozvoj práva v Itálii a vychovali další generaci právníků.[3]

Shrnutí práce Glosátorů

  • Zasadili se o vytvoření základů vysokého školství v oboru práva
  • Znovuobjevili Digesta a začali s nimi pracovat
  • Vytvořili základní orientaci ve struktuře justiniánské kodifikace (s výjimkou řeckých textů)
  • Přenesení scholastické metody do právních studií
  • Vytvoření velkého množství glos, sepsání Glossy ordinaria

Komentátoři

Druhá historická římskoprávní škola na území Itálie, která se zasadila o recepci práva. Jejich činnost se datuje od pol. 13. století do konce století 15. Byly nazývání i Postglosátoři či Konsiliátoři. V období práce komentátorů nastává období „zlatého věku italských komun“ – městské komuny se staly mocnými státními útvary, s vlastní vnitřní, politickou i právní strukturou.

Vývoj univerzit

V období práce komentátorů je struktura univerzit většinou podobná, ale jejich množství narostlo. Jako nejvýznamnější bývají brány univerzita v Bologni a univerzita v Paříži. Činnost pařížské univerzity byla ovlivněna nastupující činností dominikánského řádu, který univerzitu nakonec ovládl.

Práce komentátorů

Základem jejich práce byla scholastická metoda. Obsahem jejich činnosti bylo komentování již komentovaného textu – tedy komentovali Glossu ordinaria. Často psali také vlastní pojednání – traktáty. Snaží se srovnat jednotlivá práva městských států – volí proto ius commune.
Nejvýznamnějšími komentátory byli Bartola de Sassoferrato a Balda de Ubaldis.
Mezi přínosy komentátorů patří:

  • FALADA, David. Recepce římského práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 74-77
  • FALADA, David. Recepce římského práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 85 - 86
  • FALADA, David. Recepce římského práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 93
  • FALADA, David. Recepce římského práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-603-3. str. 115 - 117