Sociologická jurisprudence

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Sociologická jurisprudence je jedna z disciplín sociologie práva, která si klade otázku možnosti využití sociologie při výkladu klasifikace a systematizace práva. Své právní argumenty zakládá na sociologických poznatcích a zabývá se sociologickými vztahy vznikajících působením právního systému. Vnímá právo jako společenské zřízení, které má uspokojovat sociální potřeby a požadavky civilizované společnosti nejšetrněji, jak to jde.

Sociologická jurisprudence vznikla ve Spojených státech počátkem 20. století na základě prací zakladatelů sociologie práva, jako byl například Eugen Ehrlich či Georges Gurvitch. Hlavními představiteli byli Roscoe Pound, Louis Brandeis a Benjamin N. Cardozo.

Prameny

V začátcích se právníci dělili dle pohledu na právo a dle názoru, která právní věda by měla být upřednostňována, do tří škol. Do školy analytické, školy historické a školy filozofické. Filozofická škola se dále rozdělila na tři hlavní směry, pozitivněprávní, metafyzický a sociologicko-filozofický směr.

Přístup k právu

Pro sociologickou jurisprudenci je typický vědecký přístup k právu. Usiluje o integraci práva a společenských věd s cílem vytvořit podmínky pro to, aby právo přestalo být chápáno jako komplex autoritativních norem (právní pozitivismus) či kvaziautonomních principů (iusnaturalismus), ale aby bylo pojímáno jako společenský fenomén, jako společenská síla fungující v procesu interakce práva a jeho institutů na jedné straně a přístupů, postojů a aktivit lidí řízených právem na druhé straně. Vidí právo jako nejdokonalejší prvek společenské kontroly, avšak ne jediný. Tvrdí, že právo má být především prostředkem sociálního inženýrství, a tím udržovat společenskou rovnováhu. Právník má být tzv. "inženýrem kompromisu" či "sociálním inženýrem" a tak udržovat společnost v harmonii použitím kompromisů. Jejich úkolem je zkoumat právní pořádek, nikoli debatovat o podstatách práva.

Pound pojem sociální kontroly rozdělil do tří skupin:

  1. souhrn zákonných předpisů v dané politicky organizované společnosti
  2. součást kontroly společnosti a právního pořádku
  3. soudní řízení

Zkoumání práva

Sociologická jurisprudence odmítá myšlenku, že právo je uzavřeným logickým systémem, v němž správná právní rozhodnutí mohou být vyvozena logickými prostředky předem stanovených norem (kritika pozitivismu). Proto tvrdí, že by mělo být především omezeno zkoumání právní teorie, tzv. "law in books". Za použití vhodných metod a technik sociologického výzkumu by se sociologie měla zaměřovat zejména na zkoumání:

  • efektivity právních institutů ve společnosti
  • práva působícího ve společnosti, tzv. "law in action"
  • okolností a podmínek uskutečňování práva ve společnosti a provádění právních změn
  • podmínek za kterých normativní síla účinně působí ve společenském životě
  • metod práce soudců a právníků
  • významu a moci práva v konkrétních situacích

Literatura

  • PŘIBÁŇ, Jiří. Sociologie práva: systémově teoretický přístup k modernímu právu. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. Základy sociologie. ISBN 80-85850-18-4.
  • VEČEŘA, Miloš a Martina URBANOVÁ. Sociologie práva. 2., upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2011. ISBN 978-80-7380-321-6.