Teorie společenské smlouvy

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Společenská smlouva je filozofická teorie, pocházející ze 17. století, která vysvětluje vznik státu jako dohodu mezi všemi členy společnosti, kdy tito členové odevzdávají část svých práv a svobod za ochranu a právní jistotu, která je poskytnuta oním státem. Tento akt zároveň legitimuje státní moc. Tématu společenské smlouvy se dotýkal již antický filozof Platón ve svém díle Ústava. Nejznámějšími novověkými filozofy zabývající se touto problematikou jsou Thomas Hobbes, John Locke a Jean-Jacques Rousseau. Každý z nich ale zastával poměrně odlišný přístup k této teorii. Dalšími filozofy zabývající se touto problematikou jsou např. Samuel Pufendorf, Immanuel Kant, William Godwin.

Vybrané společné aspekty jednotlivých teorií společenských smluv od Hobbese, Locka a Roussea:

Přirozený stav

Přirozeným stavem se nazývá období před tím, než společnost uzavřela společenskou smlouvu. Na jednu stranu jsou lidé absolutně svobodní, na druhé straně zde není žádná státní instituce, která by chránila jejich zájmy a řešila konflikty mezi členy společnosti.

Důvody vzniku

Tato část se snaží najít důvod, proč společnost uzavřela společenskou smlouvu, proč jsou jednotlivci ochotni se podrobit nějaké mocenské síle a vzdát se části svých svobod.

Hodnoty smlouvy

Hodnoty, které má smlouva zachovávat. Zachovávání těchto hodnot přispívá k tomu, aby jedinci smlouvu dodržovali a věřili v její sílu a zároveň uznávali její legitimitu. Naopak, pokud by byly hodnoty potlačeny, vedlo by to ke všeobecné nespokojenosti společnosti a smlouva by začala být zpochybňována.

Společenská smlouva podle Hobbese

Thomas Hobbes pojednává o teorii společenské smlouvy ve svém díle Leviathan neboli látka, forma a moc státu církevního a občanského. Zastává názor, že v takzvaném „přirozeném stavu“ by lidstvo bez smlouvy bylo samo o sobě pořád ve válce kvůli přirozené lidské vášni .[1] V přirozeném stavu má sice teoreticky každý stejná práva, ale reálně jich má tolik, kolik má síly a tak lidstvo odevzdalo část svých svobod a práv státu, výměnou za pokoj a mír. Čím se liší Hobbesova teorie od jiných je to, že uznává autoritářskou vládu nebo silného vůdce , protože jen ta podle něj donutí členy společnosti smlouvu dodržovat.[2] Dělbu moci považoval za „podvratnou“. Oním Leviathanem je pak autorita propůjčena lidem (Poddanými) tomuto vůdci (Suverénovi). Stát je podle Hobbese institucí, v jejíž prospěch se každý jedinec ve společnosti vzdal části svých práv a svobod, výměnou za ochranu a vynucování dodržování určitých pravidel. [3]

Společenská smlouva podle Locka

Svou verzí teorie společenské smlouvy se John Locke zabýval ve své knize Druhé pojednání o vládě. Oproti Hobbesovi nedává důraz pouze na bezpečnost, ale hlavně na svobodu a osobní vlastnictví a práva. Locke si také klade otázku, proč je jedinec ochoten se poddat, ač by jinak mohl být všem roven a užívat všech svých práv. Odpověď je na to podle Locka samozřejmá, protože ač by každý byl „svým králem“ bylo by požívání vlastnictví a práv v tomto stavu velmi nejisté. Proto jsou jedinci ochotni zbavit se části svých svobod, aby tak mohli v utvořené společnosti lépe chránit své vlastnictví a svobody. [4]

Společenská smlouva podle Roussea

Jean-Jacques Rousseau se teorií smlouvy zabýval hlavně v díle O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. Jeho zkrácený popis společenské smlouvy zní: „Každý z nás dává svou osobu a všechnu svou moc pod nejvyšší řízení obecné vůle a přijímáme zároveň každého člena jako nedělitelnou část celku.“[5] Na rozdíl od Hobbese tvrdí, že za války nemůžou členové společnosti, ale oni samotní vůdci a státy. Na přirozený stav se dívá pozitivně a upřednostňuje ho před společenskou smlouvou. Postavu suveréna sice chápe jako vůdce, ale tento vůdce nesmí mít opačný zájem než lidé v jeho společnosti, protože jeho moc je mu dána právě těmito členy společnosti. Důležitá je tedy krom bezpečnosti i jakási forma demokracie.[6]

Kritika klasické teorie společenské smlouvy

Je přirozený stav vůbec historický fakt, nebo jen hypotetický konstrukt?

Tato kritická otázka se ptá, zda je vůbec možné, aby existovala společnost v takovém přirozeném stavu, v jakém je uváděna. A pokud ano, bylo by vůbec možné, aby všichni jednotlivci uzavřeli nějakou smlouvu, kterou by sami dodržovali?

Nejčastější odpovědí na tuto otázku je, že přirozený stav je čistě hypotetický, ale že i hypotetický souhlas těchto jedinců má normativní sílu, protože nám říká, že autorita vlády je lepší než bezvládí.

Jsou podmínky v hypotetickém přirozeném stavu arbitrární, nebo nespravedlivé?

Po odpovědi na předchozí otázku víme, že přirozený stav je čistě hypotetický jev, ale i tak je důležité vědět, jaké je v něm nastavení podmínek. Podle toho se totiž členové společnosti můžou rozhodnout, zda je pro ně vůbec prospěšné uzavřít společenskou smlouvu. Pokud je přirozený stav naprosto nepřijatelný pro žití (např. ten podle Hobbese), tak je společnost ochotná se i podvolit absolutnímu panovníkovi. Pokud je však přirozený stav pouze nepohodlný pro společnost, tak je společnost spíše ochotna přistoupit jen na společenskou smlouvu s omezenou vládou.

Teorie společenské smlouvy byly v 19. století upozaděny nově nastupujícími směry jako utilitarismus a marxismus. Ve 20. století byla teorie některými filozofy znova oživena, a to například Johnem Rawlsem v díle Teorie spravedlnosti, Davidem Gauthierem nebo Thomasem Scanlonem.
  1. HOBBES, Thomas, CHOTAŠ, Jiří, Zdeněk MASOPUST a Marina BARABAS, ed. Leviathan, aneb, Látka, forma a moc státu církevního a politického. Přeložil Karel BERKA. Praha: OIKOYMENH, 2009. Knihovna novověké tradice a současnosti. s. 117 ISBN 978-80-7298-106-9.
  2. HOBBES, Thomas, CHOTAŠ, Jiří, Zdeněk MASOPUST a Marina BARABAS, ed. Leviathan, aneb, Látka, forma a moc státu církevního a politického. Přeložil Karel BERKA. Praha: OIKOYMENH, 2009. Knihovna novověké tradice a současnosti. s. 119 ISBN 978-80-7298-106-9.
  3. HOBBES, Thomas, CHOTAŠ, Jiří, Zdeněk MASOPUST a Marina BARABAS, ed. Leviathan, aneb, Látka, forma a moc státu církevního a politického. Přeložil Karel BERKA. Praha: OIKOYMENH, 2009. Knihovna novověké tradice a současnosti. s. 120-121., ISBN 978-80-7298-106-9.
  4. LOCKE, John. Druhé pojednání o vládě. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1992, s. 102-103., ISBN 80-205-0222-X.
  5. ROUSSEAU, Jean-Jacques a Markéta ŠÁLENÁ. O společenské smlouvě, neboli, O zásadách státního práva. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. Knihovna společenských věd. s. 25., ISBN 80-86473-10-4.
  6. ROUSSEAU, Jean-Jacques a Markéta ŠÁLENÁ. O společenské smlouvě, neboli, O zásadách státního práva. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002. Knihovna společenských věd. s. 29., ISBN 80-86473-10-4.