Vklad

Z Iurium Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Charakteristika

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „občanský zákoník“ nebo „OZ“) definuje ve svém ustanovení § 210 odst. 1 korporaci jako právnickou osobu, kterou vytváří společenství osob.[1] Tuto definici je pro potřeby tohoto článku chápat v souvislosti s § 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „zákon“ nebo „ZOK“), kdy obchodními korporacemi se rozumí obchodní společnosti[2] a družstva.

Mezi hlavní důvody zakládání korporací řadíme:

  1. sjednocení zájmů za účelem podnikání a rozdělení zisku,
  2. podílení se na vnitřním chodu korporace způsobem stanoveným v jejím zakládajícím dokumentu,
  3. utváření vůle korporace navenek a
  4. oddělení majetku členů od majetku korporace.[3]

Obchodní korporace disponují s určitým majetkem, přičemž teorie rozlišuje tři základní typy majetku:

  1. majetek získaný od svých společníků,
  2. majetek získaný během své podnikatelské činnosti a
  3. majetek, který vznikne přidáním hodnoty k prvním dvěma způsobům.[4]

V rámci tohoto článku se zaměříme na majetek ve významu prvém, který získá obchodní korporace pomocí vkladů od svých společníků.

Za prvé je třeba vymezit, co vše spadá pod právní pojem „vklad“ a jak ho zákon definuje. Vklad literatura interpretuje jako:

  1. vklad stricto sensu, jenž je součástí základního kapitálu,
  2. předmět vkladu,
  3. vkladovou povinnost a
  4. základ pro určení podílu společníka ve společnosti.[5]

Vkladem stricto sensu zákon rozumí v ustanovení § 15 odst. 1 „peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace. U akciové společnosti se vklad označuje jako jmenovitá nebo účetní hodnota akcie.“ Předmět vkladu je dle § 15 odst. 2 „věc, kterou se společník nebo budoucí společník zavazuje vložit do obchodní korporace za účelem nabytí nebo zvýšení účasti v ní.“[6] Dále dle § 15 odst. 3 zákon definuje vkladovou povinnost jako dluh vkladatele vůči korporaci, který vzniká za účelem nabytí nebo zvýšení účasti vkladatele v dané obchodní korporaci. Zmíněný dluh lze splnit dvěma způsoby. Jednak splacením v penězích (tzv. peněžitý vklad) nebo vnesením jiné penězi ocenitelné věci (tzv. nepeněžitý vklad).

Tento článek se bude zabývat předmětem vkladu, potažmo vkladem stricto sensu v rámci základního kapitálu a osobou správce vkladu.

Vklad jako předmět vkladu

ZOK výslovně stanoví, že po dobu trvání obchodní korporace ani po jejím zrušení nemá společník právo na vrácení předmětu vkladu (§ 16 odst. 1) a že nelze ani sjednat ani vyplácet úroky z emisního kursu (§ 16 odst. 2).[7] Zmíněné ustanovení je třeba chápat tak, že společník sice ztrácí možnost disponovat s předmětem vkladu, zároveň však nabývá různá práva nemajetkového ale i majetkového charakteru; zejména právo na podíl na zisku, likvidačním zůstatku. Tato práva však se již nepojí s předmětem vkladu, ale s podílem, který dle § 31 ZOK představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z ní plynoucí.[8]

Peněžitý vklad

Zákon člení předměty vkladů dle jejich povahy na peněžité a nepeněžité. Peněžitým vkladem se rozumí vklad, kterým se plní vkladová povinnost splacením v penězích. Stručně řečeno jedná se o předmět vkladu v podobě peněz. Lze dovodit, že se musí jednat o zákonné peníze. Zákon nikde ve svých ustanoveních nedefinuje pojem „peněz“. Mám však za to, že při výkladu tohoto pojmu lze v souladu s § 10 odst. 1 občanského zákoníku použít analogii a podpůrně vyjít z právního pojmu „peněžní prostředky“, jak jej chápe v ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů.[9][10]

Nepeněžitý vklad

Nepeněžitým vkladem se rozumí vklad, který se:

  1. odlišuje od peněžitého vkladu,
  2. jde o věc v právním smyslu, kterou se plní vkladová povinnost, jež tíží vkladatele nebo následně společníka, a
  3. musí jít o věc která je penězi ocenitelná.

Nepeněžitým vkladem mohou být:

  1. věci movité (s výjimkou peněz),
  2. věci nemovité a
  3. ostatní.

Za nemovité věci jsou dle § 498 odst. 1 občanského zákoníku považovány „pozemky, podzemní stavby se samostatným účelovým určením, věcná práva k pozemkům, práva, která za něj prohlásí zákon, věci, o kterých jiný právní předpisy stanoví, že nejsou součástí pozemku a nelze je přenášet z místa na místo bez porušení jejich podstaty a bytové jednotky.“

Movitými věcmi potom občanský zákoník chápe v § 498 odst. 2 veškeré další věci, které nejsou věcmi nemovitými.

Pod kategorii „ostatní“ řadíme zejména živá zvířata, která sice nejsou podle § 494 věta druhá OZ věcí v právním smyslu, nicméně pokud to neodporuje jejich povaze, mohou být i ony předmětem vkladu.[11] Dá se představit následující situace, kdy předmětem vkladu by mohlo být např. stádo krav či jiná hospodářská zvířata při zakládání některé z kapitálových společností, které se budou zabývat v rámci svého předmětu podnikání zemědělstvím.Dále sem řadíme obchodní závod coby organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti (§ 502 OZ) nebo pobočku jako část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou (§ 503 OZ).

Ocenění nepeněžitého vkladu

Ocenění nepeněžitého vkladu se dle § 17 odst. 2 ZOK uvede ve společenské smlouvě obchodní korporace.[12] U kapitálových společností musí být nepeněžitý vklad určen na základě posudku, který zpracuje znalec.[13] Závěry posudku jsou pro společnost a společníky závazné a nelze se od nich odchýlit tak, že předmět vkladu bude mít vyšší cenu, než kterou stanovil znalec.[14] Nicméně je možné si ujednat, že předmět vkladu bude mít pro účely splnění vkladové povinnosti hodnotu nižší.[15] Kapitálová společnost je povinna uhradit znalci odměnu a účelně vynaložené náklady. Osobu znalce ustanoví zakladatelé při procesu zakládání společnosti nebo jej určí jednatel.[16] Znalec má dle § 10 ZOK povinnost vyhotovit znalecký posudek nezávisle a nestranně na tom, pro koho nebo v čí prospěch je znalecký posudek vypracován.[17]

Obligatorní náležitosti znaleckého posudku jsou:

  1. popis nepeněžitého předmětu vkladu,
  2. způsob či metoda ocenění,
  3. částka, na kterou se nepeněžitý vklad ocenil a
  4. odůvodnění znalce, jak došel ke zmíněnému ocenění.

Pro osobní společnosti zákon takovou podmínku nikde nestanoví, proto se hodnota předmětu nepeněžitého vkladu určí ve společenské smlouvě (§ 17 odst. 2).[18]

U družstev zákon stanoví v § 573, že nepeněžitý vklad musí být oceněn znalcem zapsaným v seznamu znalců, který bude určený buď dohodou družstva a vkladatele, s tím, že dohodu za družstvo uzavírá představenstvo, pokud stanovy neučí jinak. Pokud družstvo doposud nevzniklo, jsou smluvními stranami zakladatelé a zvolený znalec. V takovém případě se zaznamená ve veřejné listině, jež bude mít formu notářského zápisu, o průběhu ustavující schůze družstva.[19]

Nezpůsobilý předmět vkladu

Obecně nezpůsobilým předmětem vkladu mohou být věci, jejichž vložení do korporace by porušovalo zákon, veřejný pořádek nebo dobré mravy. Jde zejména o vojenskou výstroj, omamné látky, zbraně, pohledávku společníka za kapitálovou společností (§ 21 odst. 3 ZOK) nebo práce či služby (§ 17 odst. 3 ZOK).[20]

Zákon však v osobních společnostech a družstvu umožňuje z výše uvedeného určité výjimky. Činí tak u veřejné obchodní společnosti v ustanovení § 103, kdy umožňuje, aby společnost upravila možnost vnesení nepeněžitého vkladu v podobě prací či služeb. K tomu je však třeba, aby tuto možnost připouštěla společenská smlouva. Dále je třeba, aby v ní byly ujednány podmínky, za kterých tak společník může učinit, tedy musí obsahovat ujednání, ve kterém práce či služby poměrně přesně definuje a určuje zároveň ocenění nebo alespoň způsob ocenění těchto prací či služeb.

Další výjimkou ve veřejné obchodní společnosti je možnost společníka vložit do společníka jeho pohledávku za veřejnou obchodní společností.[21]

Správa vkladů

Osoba správce vkladů

V období mezi založením a vznikem obchodní korporace je třeba, aby zde existovala určitá osoba, která za teprve vzniknuvší obchodní korporaci přijímá a spravuje splacené nebo vnesené předměty vkladů nebo jejich části. Jedná se o tzv. správce vkladů, který je určen v zakladatelském právním jednání.[22]

Dle důvodové zprávy jím může být nejen zakladatel, uchazeč o členství v družstvu nebo banka, ale i jiná třetí osoba (advokát, notář, realitní makléř apod.), která je odborně způsobilá a v rámci své povinnosti řádného hospodáře vykonává svou činnost.[23] Činí tak zpravidla na základě úplatné písemné smlouvy uzavřené mezi ním a všemi zakladateli či uchazeči o členství v družstvu.[24]

Odměna

Je zcela na budoucích smluvních stranách, jakou povahu bude mít jejich právní pouto, nicméně pro případ, že tak neučiní, zákon obsahuje podpůrné pravidlo v § 18 odst. 2, dle kterého „není-li dohodnuto jinak, provádí správce vkladů činnost na základě ustanovení o příkazu podle občanského zákoníku.“

Jelikož příkazní smlouva je pojmově bezúplatná[25], může dojít k situaci, kdy správce vkladů bude mít právo na odměnu jen za podmínek § 2438 OZ. Nicméně pokud úplatnost bude ujednána, dá se představit, že by odměna mohla spočívat v nabytí vlastnického práva k případným plodům a užitkům, které souvisejí s předměty vkladů, které po vzniku korporace v souladu s § 27 odst. 1 ZOK správce korporaci předá. Tuto situaci by však mělo zohledňovat již samotné ocenění nepeněžitých vkladů, které se uvádí ve společenské smlouvě.[26] Problém nastává tehdy, kdy obchodní korporace nevznikne. Podle § 27 odst. 2 věta prvá má správce vkladů povinnost vrátit vkladatelům bez zbytečného odkladu předměty vkladů včetně jejich plodů a užitků. V tomto případě vznikne právo správci vkladů požadovat odměnu ve výši vrácených plodů a užitků po druhé smluvní straně, tj. po zakladatelích.[27] Zákon dále v ustanovení § 27 odst. 2 in fine zakládá ochranu vkladatelům v podobě zákonného solidárního ručení zakladatelů v případě, kdy správce vkladů tuto povinnost nesplní.

Základní povinnosti

Mezi základní povinnosti správce vkladů spadá povinnost přijmout a převzít splacené peněžité nebo vnesené nepeněžité předměty vkladů a poté je v souladu s péčí řádného hospodáře spravovat.

Pojem správa

Co se rozumí pod pojmem „správa vkladů“ ZOK nevymezuje. Nastává zde otázka, zda se aplikuje podpůrně úprava v občanském zákoníku § 1400 a násl. a zda se bude jednat o správu prostou (§ 1405 a násl.) či správu plnou (§ 1409 a násl.). Kubík správu vkladů ve smyslu § 18 ZOK definuje tak, že „správou je třeba rozumět takové jednání, které bude v míře přiměřeném potřebám a tomu, co lze po správci spravedlivě požadovat, směřovat k zachování podstaty a hodnoty vkladů. To může zahrnovat bezpečnou úschovu, ochranu předmětů vkladů proti nynějším vlivům, zajištění opravy v případě poškození, ujmutí se plodů a užitků aj.“[28] Zároveň má za to, že pod tento pojem nelze řadit povinnost rozmnožovat majetek či zvyšovat jeho hodnotu.[28] Havel dochází k podobnému závěru a uvádí, že se nebude subsidiárně aplikovat ustanovení o správě podle § 1400 a násl. občanského zákoníku a správce vkladů nebude mít povinnost nakládat s předměty vkladů nad rámec jeho zákonných povinností (úhrada zřizovacích nákladů nebo vrácení emisních kursů zakladatelům).[29]

Na základě výše uvedeného mám za to, že na povinnost správy vkladů se nebude aplikovat úprava občanského zákoníku, kdy tento závěr lze podpůrně podpořit ustanovením § 59 odst. 1 in fine ZOK. Správce vkladů lze tedy charakterizovat jako detentora, který nevykonává správu podle § 1400 a násl. občanského zákoníku, který má pouze faktickou moc nad předměty vkladů[30] a který s nimi nakládá jako s cizími[31] v souladu s ustanovením § 27 ZOK. Zároveň tak činí v souladu s péčí řádného hospodáře, do které však nespadá povinnost rozmnožování či jiné zvyšování hodnoty těchto předmětů vkladů.

Další povinnosti

Mimo povinnosti výše uvedené zákon stanoví pro správce vkladů následující povinnosti:

  1. zřídit zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, na který se splácí peněžité vklady,
  2. vydávat písemné prohlášení o splnění vkladové povinnosti nebo její části tomu, kdo je podle ustanovení § 46 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů (dále jako "VeřRej"), povinnen podat návrh na zápis obchodní korporace do veřejného rejstříku,
  3. předat předměty vkladů s plody a užitky nově vzniklé obchodní korporaci,
  4. v případě nevzniknutí obchodní korporace vrátit předměty vkladů i s plody a užitky zpět vkladatelů a popřípadě
  5. předat písemné potvrzení upisovateli v akciové společnosti.

Vklad stricto sensu jako součást základního kapitálu

Jak již bylo uvedeno v první kapitole, jde pouze o peněžní vyjádření hodnoty předmětu vkladu do základního kapitálu obchodní korporace. Základním kapitálem zákon rozumí souhrn všech vkladů (§ 30). Základní kapitál můžeme definovat jako určitý zdroj majetku obchodní korporace, který je součástí vlastního kapitálu.[32] Základní kapitál lze také vnímat jako „právem vymezený ukazatel jedné ze složek účetně chápaného vlastního kapitálu, jehož výše je určena a může být měněna pouze v souladu se zákonem a s nímž je spojena celá řada práv a povinností vážících se k účasti společníků na obchodní korporaci a k ochraně věřitelů obchodní korporace.“[33]

Vlastním kapitálem se rozumí souhrn především základního kapitálu a dále například kapitálových fondů, fondů tvořených ze zisku obchodní korporace, hospodářského výsledku z předchozího účetního období nebo i nerozdělený zisk, který získala v předchozích účetních obdobích obchodní korporace.[34] Vlastní kapitál lze tedy definovat jako souhrn finančních prostředků, které získá obchodní korporace od společníků nebo během své činnosti (zejména podnikáním).

Můžeme se setkat i s pojmem „cizí kapitál“. Jde o zdroje, které obchodní korporace získá od třetích osob, nejčastěji od bank apod. Zpravidla se bude jednat o zápůjčky nebo úvěry.[35]

Základní kapitál v osobních společnostech

Základní kapitál obligatorně nevytváří všechny obchodní korporace. Mezi tyto obchodní korporace patří osobní společnosti, jejichž společníci nemají vkladovou povinnost, pokud si tak společníci neujednají ve společenské smlouvě.[36][37] Určitou výjimku z uvedeného platí pro společníky v komanditní společnosti. Zákon v ustanovení § 121 odst. 1 ukládá vkladovou povinnost komanditistům, přičemž ji nelze společenskou smlouvou vyloučit. Jde totiž o jednu z minimálních obligatorních náležitostí, jež musí mít každá společenská smlouva komanditní společnosti.[38] V případě její absence by měl rejstříkový soud odmítnout zapsat komanditní společnost do obchodního rejstříku z důvodu její absolutní neplatnosti.[39] Pokud by však nedopatřením společnost zapsal, jednalo by se o neplatně zapsanou společnost, která může být i bez návrhu prohlášena za neplatnou dle § 129 odst. 1 písm. b) OZ ve spojení s § 92 odst. 2 ZOK.

Výše vkladu není zákonem stanovena a lze usuzovat, že minimální částka bude odpovídat 1 Kč.[40]

Základní kapitál v kapitálových společnostech

Zcela odlišná situace je v případě kapitálových společností, které mají obligatorní vkladovou povinnost, která se promítne i v obsahu společenské smlouvy.[41] Zákon nestanoví maximální výši základního kapitálu, pouze minimální výši pro jednotlivé kapitálové společnosti. Na rozdíl od osobních společností se výše základního kapitálu do veřejného rejstříku zapisují.[42] Minimální výše základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným činí 1 Kč. V případě akciové společnosti je stanovena v minimální výši alespoň 2 000 000 Kč nebo 80 000 EUR.

Je však třeba upozornit i na jiné právní předpisy, které stanoví pro minimální výši základního kapitálu částku odlišnou nežli ZOK. Jde například o následující případy:

  • zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví základní kapitál pro obchodníky s cennými papíry[43], organizátora regulovaného trhu[44], dříve dle § 101 odst. 1 měl povinnost mít základní kapitál ve výši 100 000 000 Kč i centrální depozitář[45],
  • zákon č. 4/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví pro penzijní fond povinnost mít základní kapitál ve výši 50 000 000 Kč s tím, že může být tvořen pouze peněžitými vklady[46],
  • zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů, stanoví pro banky minimální výši základního kapitálu částku 50 000 000 Kč s tím, že může být tvořen pouze peněžitými vklady[47],
  • zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, stanoví požadavky na počáteční kapitál pro jednotlivé investiční společnosti nebo samosprávné investiční fondy v § 29 v rozsahu od 50 000 EUR po 300 000 EUR,
  • zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví pro základní kapitál tuzemských pojišťoven, který je odvislý od provozování životního nebo neživotního pojištění včetně počtu odvětví, které provozuje, jedná se o částku od 70 000 000 Kč do 1 000 000 000 Kč[48],
  • zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, který stanoví pro základní kapitál tuzemských zajišťoven, který může být splacen jen peněžitými vklady a který je odvislý od její zajišťovací činnosti, jedná se o částku od 500 000 000 do 1 000 000 000 Kč[49] a
  • zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého činí minimální výše základního kapitálu pro spořitelní a úvěrní družstva částku ve výši 500 000 Kč s tím, že před podáním žádosti o povolení musí být splacena částka ve výši alespoň 35 000 000 Kč, kterou představuje základní kapitál, popřípadě rizikový fond a rezervní fond, jsou-li vytvořeny při založení družstevní záložny.[50]

Základní kapitál v družstvu

Minimální výše základního kapitálu stanovena není, je tedy na úvaze členů, v jaké výši bude družstevní základní kapitál. Základní kapitál se zde skládá ze základního členského vkladu, popřípadě i dalšími členskými vklady, jejichž výši a vložení musejí upravovat stanovy družstva. Teoreticky, byť v praxi zřejmě nejméně pravděpodobné, může dojít k situaci, kdy základní kapitál bude činit pouhé 3 Kč.

Jedinou podmínkou pro výši základního členského vkladu je, že výše musí být pro všechny členy stejná.[51] Tato podmínka však již neplatí pro další členské vklady.[52]

Výše základního kapitálu je jednou z obligatorních náležitostí, které musejí stanovy obsahovat a která se také zapisuje do obchodního rejstříku dle § 48 odst. 1 písm. l) VeřRej.

Novela ZOK

V lednu tohoto roku byla schválena Poslaneckou sněmovnou novela zákona o obchodních korporacích. Jedná se o zákon č. 33/2020 Sb., který poměrně zásadně novelizuje zákon o obchodních korporacích. Bez nadsázky můžeme říci, že se jedná o první velkou novelu od nabytí účinnosti zákona o obchodních korporacích. Účelem tohoto článku není vytvořit ucelený výklad všech změn, které se týkají popisovaného tématu, proto pouze odkážu na nejvýraznější změny v nové právní úpravě, která nabyde účinností od 1. ledna 2021.

Nejzásadnější změnu lze spatřit v nově znějícím § 23 odst. 2, který zní „peněžitý vklad do společnosti s ručením omezeným lze splatit i jiným způsobem, nepřesáhne-li výše všech peněžitých vkladů v souhrnu 20 000 Kč.“ Tímto odpadá jedna z povinností správce vkladů zakládat speciální účet v bance v případě, kdy souhrn peněžitých vkladů nebude vyšší než 20 000 Kč.

Další novinka se týká otázky ocenění nepeněžitého vkladu podle § 251 odst. 1 v případě akciových společností, kde znalce vybírají kromě zakladatelů nebo představenstva nově i správní rada.

Zdroje

Monografie

ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: právnické osoby jako podnikatelé. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003. 618 s.

HAVEL, Bohumil a kol. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. 228 s.

CHALUPA, Ivan a kol. Obchodní korporace. Obecná část. Základy soukromého práva V. Praha: C. H. Beck, 2016. 183 s.

CHALUPA, Ivan a kol. Obchodní korporace. Veřejná obchodní společnost. Komanditní společnost. Společnost s ručením omezeným. Základy soukromého práva VII. Praha: C. H. Beck, 2017. 255 s.

POKORNÁ, Jarmila a kol. Obchodní společnosti a družstva. Praha: C. H. Beck, 2014. 448 s.

ROZEHNAL, Aleš a kol. Obchodní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014. 730 s.

Komentářová literatura

LASÁK, Jan a kol. Zákon o obchodník korporacích. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 1608 s.

LASÁK, Jan a kol. Zákon o obchodník korporacích. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014. 1264 s.

PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 3120 s.

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. 1008 s.

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017. 1128 s.

Právní předpisy

Zákon č. 370/2017 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 4/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů.

  1. Zároveň však v ust. § 210 odst. 2 OZ pomocí právní fikce umožnuje, aby korporace byla tvořena i pouhou jednou osobou.
  2. ZOK zde zavádí legislativní zkratku „společnosti“, kterou dále definuje v § 1 odst. 2.
  3. HRABÁNEK, Dušan. In PETROV, Jan (ed). Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 272 (§ 211 občanského zákoníku).
  4. KUHN, Petr. In ŠTENGLOVÁ, Ivana (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 31 (§ 15 zákona o obchodních korporacích).
  5. ROZEHNAL, Aleš a kol. Obchodní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, 2014, s. 238. Podobně CHALUPA, Ivan. REITERMAN, David. HOLÝ, Václav. Obchodní korporace. Obecná část. Základy soukromého práva V. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 29. Nebo ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva: právnické osoby jako podnikatelé. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2003, s. 19-22.
  6. Pro společníka či budoucího společníka, který má v úmyslu vložit věc do společnosti zavádí zákon legislativní zkratku „vkladatel“.
  7. Emisním kursem se rozumí ve světle § 15 odst. 4 vklad a případné další emisní a vkladové ážio (srov. § 144 odst. 2 a § 248 ZOK). Podobné ustanovení nalezneme i u družstev v § 565 ZOK.
  8. CHALUPA, Ivan. REITERMAN, David. HOLÝ, Václav. Obchodní korporace. Obecná část. Základy soukromého práva V. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 35.
  9. Shodně KUHN, Petr. In ŠTENGLOVÁ, Ivana (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 35 (§ 15 zákona o obchodních korporacích).
  10. Pod pojmem peněz si lze tedy představit bankovky, mince, bezhotovostní peněžní prostředky a elektronické peníze.
  11. Shodně KUBÍK, Martin. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 178 (§ 15 zákona o obchodních korporacích).
  12. Zde je třeba chápat společenskou smlouvu ve světle § 3 odst. 3 ZOK, kdy se jedná i o stanovy a zakladatelskou listinu.
  13. Zákon však umožňuje výjimku v § 143 odst. 4 a § 468 a násl. ZOK, kdy není třeba znaleckého posudku. Jedná se zejména o investiční cenné papíry nebo nástroje peněžního trhu.
  14. POKORNÁ, Jarmila. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 892 (§ 143 zákona o obchodních korporacích).
  15. HAVEL, Bohumil. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. KORBEL, František. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, s. 84.
  16. Srov. ustanovení § 143 odst. 2, § 251 odst. 1 ZOK.
  17. Jde o jakousi deklaraci povinnosti znalce, kterou má již na základě zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, popřípadě zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kanceláří a znaleckých ústavech, s účinností od 1. ledna 2021.
  18. Shodně CHALUPA, Ivan. REITERMAN, David. HOLÝ, Václav. Obchodní korporace. Obecná část. Základy soukromého práva V. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 33.
  19. ČÁP, Zdeněk. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. II díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 2470 (§ 573 zákona o obchodních korporacích).
  20. KUHN, Petr. In ŠTENGLOVÁ, Ivana (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 36 (§ 15 zákona o obchodních korporacích).
  21. Ustanovení § 21 odst. 3 věta první a contrario ZOK. Výše uvedené platí obdobně pro společníky v komanditní společnosti (§ 121 odst. 2 a § 119 ve spojení s § 103 ZOK) a pro členy družstva (§ 574 ZOK).
  22. Nicméně určení osoby správce ve společenské smlouvě je obligatorní náležitostí pouze u kapitálových společností (srov. § 146 odst. 2 písm. c) a § 250 odst. 2 písm. g) ZOK).
  23. V případě vzniknuvší komanditní společnosti, která je investičním fondem, musí být dle § 176 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů, správcem vkladu budoucí komplementář.
  24. HAVEL, Bohumil. SMOLÍKOVÁ, Kateřina. KORBEL, František. Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012, s. 38.
  25. Viz § 2430 oz nebo BALARIN, Jan. In PETROV, Jan (ed). „Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 2451 (§ 2438 občanského zákoníku).
  26. KUBÍK, Martin. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 245 (§ 27 zákona o obchodních korporacích).
  27. Bylo by vhodné, kdyby ve smlouvě byla upravena výše odměny nebo alespoň upraven její způsob určení.
  28. 28,0 28,1 KUBÍK, Martin. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 216-217 (§ 18 zákona o obchodních korporacích).
  29. HAVEL, Bohumil. In ŠTENGLOVÁ, Ivana (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2.vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 56 (§ 18 zákona o obchodních korporacích). K podobnému závěru, že se úprava správy cizího majetku podle ust. § 1400 a násl. občanského zákoníku nebude aplikovat, dochází LOKAJÍČEK, Jan. In PETROV, Jan (ed). „Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 1384 (§ 1400 občanského zákoníku).
  30. Corpus detinendi.
  31. Animus detinendi.
  32. KUBÍK, MARTIN. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 252 (§ 30 zákona o obchodních korporacích).
  33. CHALUPA, Ivan. REITERMAN, David. HOLÝ, Václav. Obchodní korporace. Obecná část. Základy soukromého práva V. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 45.
  34. TOMÁŠKOVÁ, Eva. KERLINOVÁ, Alena. In POKORNÁ, Jarmila a kol. Obchodní společnosti a družstva. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 26.
  35. POKORNÁ, Jarmila. In POKORNÁ, Jarmila a kol. Obchodní společnosti a družstva. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 46.
  36. Ustanovení § 100 ZOK pro veřejnou obchodní společnost; § 119 ve spojení s § 100 ZOK pro komanditní společnost.
  37. Pokud by si společníci sjednali vkladovou povinnost a vytvořili tím základní kapitál, přesto by se tato skutečnost do obchodního rejstříku nezapisovala. Srov. ustanovení § 48 odst. 1 písm. a) a contrario VeřRej.
  38. Minimální náležitosti pro společenskou smlouvu upravuje ustanovení § 124, § 119 ve spojení s § 98 ZOK a zároveň je třeba splnit i náležitosti upravené v občanském zákoníku v ust. § 123.
  39. Ustanovení § 86 písm. e) VeřRej.
  40. Shodně CHALUPA, Ivan. REITERMAN, David. HOLÝ, Václav. Obchodní korporace. Veřejná obchodní společnost. Komanditní společnost. Společnost s ručením omezeným. Základy soukromého práva VII. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 67. Nebo ALEXANDR, Juraj. In LASÁK, Jan (ed). Zákon o obchodních korporacích. Komentář. I díl. Praha: Wolters Kluwer, a.s., 2014, s. 825 (§ 121 zákona o obchodních korporacích).
  41. Ustanovení § 146 odst. 1 písm. f) a ustanovení § 250 odst. 2 písm. b) ZOK.
  42. Srov. ust. § 48 odst. 1 písm. a) VeřRej.
  43. Ust. § 8a.
  44. Ust. § 38 odst. 1 písm. d).
  45. Tato povinnost byla zrušena zákonem č. 184/2016 Sb.
  46. Ust. § 4 odst. 4.
  47. Ust. § 4 odst. 1.
  48. Ust. § 18.
  49. Ust. § 39.
  50. Ust. § 2, družstevní záložna je pouze legislativní zkratkou pro spořitelní a úvěrní družstva.
  51. Ust. § 564 odst. 2 ZOK.
  52. Ust. § 563 odst. 2 ZOK.